Český teplokrevník

Vývoj:
Na začátku 19. století se chov teplokrevných koní v Čechách vyvíjel pod vlivem koně starošpanělského a staroitalského, který byl rozšířen téměř po celé Evropě. V 19. století byl však tento kůň téměř úplně vytlačen výkonnějším a rychlejším anglickým plnokrevníkem a polokrevníkem. Z anglických polokrevných kmenů také vychází základ českého teplokrevníka.

Charakteristika:
Současný český teplokrevník je chován ve sportovním typu a větším tělesném rámci. Cílem šlechtění je ušlechtilý, korektní a lehce jezditelný kůň, který na základě svého temperamentu, charakteru, prostorné a elastické mechaniky pohybu a pevného zdraví je vhodný pro všechny druhy výkonnostního jezdeckého sportu v rámci disciplin FEI (Federation Equine International) a je dobře využitelný i pro běžný jezdecký a rekreační sport a soutěže spřežení. Požadovaná kohoutková výška u klisen je 161 až 167 cm, u hřebců 162 až 170 cm, obvod holeně 19,5 až 22 cm u klisen a 21 až 22,5 cm u hřebců.
Díky otevřenosti populace a častému využívání zahraničních hřebců se postupně český teplokrevník přibližuje standardu „evropského sportovního koně“ a jeho exteriérové i výkonnostní vlastnosti se odvíjejí od příslušnosti k významným liniím koní chovaným v Evropě.
V rámci chovu českého teplokrevníka je nutné upozornit na ráz koní Kinských, vycházející z chovu ušlechtilých loveckých koní (hunterů) s vysokým podílem krve anglického plnokrevníka, založeného hrabětem Oktaviánem Kinským v první polovině 19. století. Jedná se o ušlechtilé sportovní koně středního rámce, dobře osvalené, se suchými a pevnými končetinami, harmonickou tělesnou stavbou a pružným elastickým pohybem. Typické je velmi atraktivní žluté nebo plavé zbarvení těchto koní.

Využití:
S ohledem na současné rozšíření je český teplokrevník využíván v České republice prakticky ke všem účelům, rozhodující oblastí jeho uplatnění je ale oblast sportovní. Je převažujícím plemenem ve skokových soutěžích, které jsou nejčastější sportovní disciplinou, je častý v soutěžích drezurních i zápřahových. Velmi často je využíván jako rekreační kůň i jako kůň hospodářský či turistický. V minulosti se toto plemeno vyznačovalo vynikajícím charakterem, který vytvářel podmínky pro jeho využití k výcviku jezdců v jezdeckých zařízeních i pro prodej koní do zahraničí zvláště k těmto účelům. Po zrušení velkochovů (hřebčíny Netolice, Albertovec) nejsou často v malochovatelských podmínkách možnosti odchovu a chovu ve stádě. Proto je třeba věnovat větší pozornost prověření charakteru při nákupu koně.

Shagya arab

Vývoj:
Působením arabského plnokrevníka v teplokrevném chovu vzniklo několik významných polokrevných kmenů po vynikajících hřebcích. Nejrozšířenější a nejvýznamnější z těchto kmenů je kmen Shagya, který je v současné době evidován jako samostatné plemeno. Zakladatelem tohoto plemene je originální pouštní arab Shagya, narozený v Sýrii v roce 1930 a dovezený do maďarského hřebčína Bábolna v roce 1936. Byl to medový bělouš většího rámce (160 cm výška v kohoutku), který se výrazně prosadil v chovu. Vynikal nápadnou ušlechtilostí, pevným hřbetem a mírně skloněnou kulatou zádí. V Bábolně působil do roku 1842. Z jeho vybraných synů se nejvíce uplatnil Shagya IV, narozený roku 1841 v Bábolně z matky 94 Siglavi I, který byl otcem vynikajícího hlavního plemeníka císařsko-královského hřebčína v Mezöhegyesi, hřebce Shagya X, narozeného 1855.

Postupem doby se podařilo vyšlechtit v evropských podmínkách ušlechtilého tvrdého a vytrvalého arabského koně většího rámce, silnější kostry s dobrou jezditelností, který splňoval nároky kavalérie a byl využitelný i v zemědělství.
K uznání čistokrevnosti Shagya-araba bylo zapotřebí souhlasu světové organizace pro chov arabských plnokrevníků (WAHO – World Arabian Horse Organization), ke kterému došlo v roce 1978 v Hamburku.
Svaz chovatelů Shagya-araba v České republice byl založen v roce 1993 a v roce 1994 se Česká republika stala členskou zemí mezinárodního svazu ISG – Internationale Shagya-Araber Gesellschaft. Plemeno je v České republice v současnosti chováno na základě 14 rodin, jejichž zakladatelky se narodily v letech 1790 až 1902.

Charakteristika:
Chovným cílem Shagya-araba je temperamentní, pohledný a vyvážený kůň s výrazem ušlechtilosti, dobře tvarovaným krkem, nápadnou horní linií, dlouhou, kulatou zádí a vysoko nasazeným a neseným ocasem. Končetiny se požadují kostnaté, suché s výraznými klouby. Velký význam je kladen na prostornou, elastickou a korektní mechaniku pohybu v kroku, klusu i cvalu. Kohoutková výška je požadována u klisen 150 až 160 cm, u hřebců nejméně 154 cm, obvod holeně u klisen minimálně 18 cm, u hřebců nejméně 19,5 cm. I přes relativně vysoký podíl genů arabského plnokrevníka se od něho má Shagya-arab ve svém typu zřetelně lišit. Z tohoto důvodu se doporučuje, aby ze 16 předků ve čtvrté generaci bylo nejvýše 9 arabských plnokrevníků.

Využití:
Shagya-arab nachází všestranné využití jako ušlechtilý jezdecký i pracovní kůň. Díky vynikající tvrdosti, nenáročnosti a elegantnímu zevnějšku s výrazným pohybem byli tito koně v dobách hipických útvarů u armády využíváni jako koně pro důstojnický sbor. V současnosti jsou Shagya-arabové využíváni pro turistické ježdění i jezdecké discipliny v rámci soutěží organizovaných Českou jezdeckou federací (drezura, soutěže spřežení ). Za rozhodující oblast sportovního uplatnění příslušníků tohoto plemene je však třeba považovat soutěže v distančním ježdění (endurance), kde nízká hmotnost, pevné končetiny a konstituční tvrdost těchto koní vytváří předpoklady pro jejich úspěšnost.

Anglický plnokrevník

Vývoj:
Anglický plnokrevník vznikl jako výsledek křížení takzvaných „královských klisen“ převážně španělského původu a 3 orientálních hřebců Byerley Turc, Darley Arabian a Godolphin Barb. Potomci těchto hřebců Herold (nar. 1758), Eclipse (nar. 1764) a Matchem (nar. 1748) měli rozhodující vliv na výkonnost a typ anglického plnokrevníka, neboť měli nadprůměrné výkony a delší dobu působili v chovu jako plemeníci. Vzhledem k vynikající výkonnosti v dostizích se anglický plnokrevník rozšířil po celém světě a v současnosti je nejčastějším a nejdražším plemenem koní chovaným ve více než padesáti státech.

Charakteristika:
Anglický plnokrevník je kůň středního rámce s kohoutkovou výškou nejčastěji v rozmezí 160 až 168 cm, obvodem holeně 19 až 21 cm. Ačkoliv je do plemenitby vybírán především na základě výkonnosti v rovinových dostizích, má obvykle korektní exteriér. Jeho hlava je suchá, delší, rovného profilu s výrazným živým okem. Krk je dlouhý, rovný, středně nasazený, kohoutek výrazný a dlouhý, delší hřbet a dlouhá skloněná záď. Požaduje se dostatečně hluboký, nepříliš široký hrudník, suché a pevné končetiny s dobrými kopyty.Vyznačuje se živým temperamentem, konstituční tvrdostí, raností, dobrou plodností, inteligencí a dobrým charakterem, je však náročný na kvalitu ošetřování a krmení.
Má vydatný prostorný pohyb zvláště v kroku a ve cvalu. Klus je často méně prostorný a výrazný, proto se A1/1 předvádí obvykle na ruce pouze v kroku.

Využití:
Díky své pevné konstituci, výkonnosti a schopnosti regenerace po námaze je často využíván ke zvýšení výkonnosti a zlepšení konstituce při křížení s jinými teplokrevnými plemeny. Významným způsobem přispěl i ke vzniku některých plemen koní (český teplokrevník, moravský teplokrevník, kůň Buďoného). V celém světě se chová jako nejrozšířenější plemeno chované pro rovinové i překážkové dostihy, ale uplatňuje se i v jiných jezdeckých disciplinách (parkur, drezura). Vzhledem k relativně tvrdé selekci a omezené době využitelnosti v dostihovém provozu jsou angličtí plnokrevníci po skončení dostihové kariéry často úspěšně využíváni jako sportovní a rekreační koně, ale v případě, že mají klidnější temperament a dobrý charakter, i jako koně školní nebo například pro hipoterapii. Nedostatkem v současném chovu anglického plnokrevníka je obvyklá snaha majitelů vyřazené klisny s nízkou výkonností zapustit a získat plnokrevné hříbě, které však z hlediska kvality často neodpovídá požadavkům na anglického plnokrevníka a je v oblasti rozhodujícího uplatnění A1/1, v dostihovém provozu v rovinových dostizích, nepoužitelné. Důsledkem takového chovu jsou výrazné rozdíly v kvalitě a samozřejmě i ceně anglických plnokrevníků.

                                              

Shetlandský pony

Vývoj:
Shetlandský pony je typickým potomkem malých severských koní, pocházejících ze Skotska. Ve světě se chová jako kůň vhodný především pro malé děti, kterým jeho kohoutková výška umožňuje s ním dobře zacházet a využívat ho k ježdění.

Charakteristika:
 Je to plemeno malého obdélníkového rámce (kohoutková výška do 107 cm), hrubé, mohutné  stavby těla. Má rovnou hlavu, krátký, nízko nasazený a silný krk, široký, málo výrazný kohoutek, volnější horní linii, krátkou, kulatou a skloněnou záď. Končetiny jsou krátké, kostnaté a suché, s malými pevnými kopyty. Chody jsou krátké a nevýrazné. Vyznačuje se vynikající otužilostí a nenáročností a vcelku dobrým charakterem. Vyskytuje se ve všech barvách včetně strakoše, který je velmi častý.

Využití:
I přes malou kohoutkovou výšku je to odolný a výkonný kůň, který může být využíván jako jezdecký pro malé děti nebo i jako malý hospodářský kůň do zápřeže. Při jeho využívání dětmi je třeba věnovat dostatečnou pozornost jeho výchově, neboť při nedůsledném vedení se snadno stává zlomyslným. S malými jezdci se dobře uplatňuje v jezdeckých soutěžích.

Slezský norik

Vývoj:
Vznikl ve Slezsku jako důsledek křížení teplokrevných klisen s norickými hřebci. Podíl genů angloarabských koní (Gidran) a norfolkských koní (The Great Gun) a tvrdé životní podmínky daly vznik samostatnému suššímu typu norického koně, který je od roku 1996 chován v České republice jako genetický zdroj. Exteriérem se liší od původního norika, je sušší stavby těla, harmoničtější a má méně exteriérových vad.

Charakteristika:
Chovným cílem je chladnokrevný kůň dospívající v 5 až 6 letech věku, středně velkého až velkého obdélníkového rámce s dobrým osvalením. Hlava je velká, suchá, ušlechtilá, s oválnou očnicí, krk vysoko nasazený, střední až dlouhý, klenutý, často s méně výrazným kohoutkem, volnější horní linie, dlouhá, dobře vázaná bedra, mohutná, středně široká, dlouhá, oválná, mírně štěpená a skloněná záď. Dlouhá, dobře úhlovaná lopatka, umožňující vydatný chod, fundament suchý, kostnatý, klouby a šlachy výrazné a suché, kratší pevná spěnka, kopyta pružná, pevná, dobře utvářená. Průměrné základní tělesné rozměry hřebců v populaci jsou 161, 199 a 25 cm a klisen 159, 201 a 23 cm (KVH, OH, Ohol).
Je to pracovitý kůň dobrého charakteru, přiměřeného temperamentu, dobře ovladatelný, dobře živitelný, pohyblivý, s výraznými a prostornými chody. V barvě výrazně převažují ryzáci (75%),  hnědáci tvoří 20% a bělouši 3,5 %.

Využití:
Slezský norik je chladnokrevný kůň s rozhodujícím využitím k tahu. Jeho živější temperament a sušší stavba těla i větší konstituční tvrdost jej předurčuje především do méně příznivých chovatelských podmínek a umožňuje i jeho využití v jezdectví, zvláště v oblasti  turistiky.